Sbor dobrovolných hasičů Všenice

Základní vyšetření postiženého je soubor neodkladných a vstupních zdravotnických úkonů patřící do základní první pomoci. Cílem základního vyšetření je zjištění rozsahu postižení, stanovení orientační diagnózy postiženého. Do tohoto souboru úkonů patří především: pozorování, kontrola dýchání, kontrola pulsu, poslech a pohmat.

 

Při pozorování se zaměřujeme na samotné sledování postiženého a toho, jak se v tu danou chvíli chová. Přitom si skutečně důkladně všímáme možných poranění nebo postižení, které jsou pouhým naším okem viditelné (např. tržná rána na hlavě, krvácející rána na ruce, nemožnost se pohybovat, nemožnost hýbat s rukou, apod.), všímáme si případně i projevů v chování postiženého (např. postižený je malátný, je opocený, je neklidný až zmatený, apod.).

Všímáme si také rozsahu a místa projevů postižení (např. je opocený po celém těle, má úzkostný výraz v obličeji, tiskne si rukou břicho, drží si druhou rukou ruku, apod.). Všechny tyto drobné příznaky nám totiž skutečně mohou napomoci k tomu, abychom správně určili, co se postiženému stalo a o jaký akutní stav nebo poranění se jedná. Dalo by se říci, že pozorování nám může ukázat, jaký orgán nebo oblast těla byla postižena a jak můžeme postiženému tím pádem pomoci.

 

Při kontrole dýchání se zaměřujeme na samotné zhodnocení stavu dýchání u postiženého a to tak, že sledujeme svým okem zdvihání hrudníku během nádechu postiženého (obr.).  Současně také sledujeme, zda-li při dýchání postiženého není slyšet neobvyklých zvuků (např. sípání, chraptění, bublání a pod.). Všímáme si také, zda-li postižený nemusí k tomu, aby se mohl řádně nadechnout, používat břišních svalů (obr.1)! Neopomeneme si všímat toho, jak postižený dýchá, zda-li povrchně nebo hluboce. Kontrola dýchání je skutečně důležitým prvkem, který by neměl být opomíjen. Může nám hodně napomoci k tomu, abychom odhalili u postiženého problémy s dýcháním.

 

Při této kontrole se zaměřujeme na zhodnocení stavu srdeční činnosti a to tak, že pomocí pohmatu pulsu především na krční tepně tento stav zhodnotíme. To provádíme tak, že přiložíme ukazovák a prostředník ruky zachránce na krk postiženého zpředu, a to těsně vedle dýchací trubice. V těchto místech je nejlépe cítit puls a jeho údery. Při jeho hmatání si dokonale všímáme především rychlosti pulsu (tzn. počet úderů jdoucích po sobě), dále se zaměřujeme na jeho hmatatelnost a sílu pulsu, to znamená sílu úderu: rychlý a málo hmatný a slabý, normální a dobře hmatný a silný, nehmatný a bez pulsu apod. (obr.). Tyto markanty nám tak skutečně mohou významně napomoci ke stanovení a zhodnocení srdeční činnosti a její stability!

 

Nebo také nepřímo řečeno odběr anamnézy nám napoví nejvíce. Je jedním z těch nejdůležitějších komponentů vyšetření, při kterém máme možnost zjistit poměrně důležité údaje, které nám mohou napomoci ke stanovení, který orgán nebo část těla je postižena, čímž nepřímo podle zjištěných údajů můžeme následně poskytnout první pomoc. Proto se vždy při poslechu pečlivě postiženého ptáme především na to, jak se mu příhoda stala, co jejímu vzniku předcházelo (např. bolesti a poté kolaps, nevolnost se zvracením, mžitky před očima a pak kolaps k zemi,apod.), ptáme se i na to, zda-li trpěl během příhody nevolností, zvracením, točením hlavy, hučením v uších, pocitem necitlivosti v rukou, apod. Také se zeptáme, jestli už v minulosti měl postižený podobné potíže a příhody. Vždy si výsledek a sdělení postiženého zapíšeme, abychom jej pak mohli snadno zhodnotit podle příznaků jednotlivých akutních stavů – úrazů, a tím abychom dosáhli zjištění o jaký akutní stav – úraz se jedná, a tím de facto mohli odpovídajícím způsobem poskytnout první pomoc.

 

Používáme jej ke zjištění následků postižení po úrazech, při bolestech břicha, při bolestech hrudníku, apod. Všímáme si přitom výchylek na tělesných partiích, postižených např. úrazem. Zkrátka pátráme po výchylkách ve tvaru končetiny, které nás mohou upozornit na možnou zlomeninu, pátráme a vyšetříme i bolestivá místa, zvláště ta místa, kde postižený udává bolesti a potíže (např. bolest břicha). Při tomto vyšetření si všímáme především těchto významných markantů, které nám skutečně významně napoví o závažnosti akutního stavu – úrazu: citlivost na pohmat, tuhost a prohmatnost. Při pohmatu postupujeme vždy šetrně a pokud je to jen trochu možné, snažíme se pohmatem nezpůsobovat výrazné bolesti pro postiženého. Vše, co jsme zjistili, si důkladně poznamenáme a předáme svoje nálezy lékaři, kterému postiženého předáváme do další péče. Tyto naše poznámky jsou velice důležité a mohou zdravotníkům napomoci ke stanovení diagnózy a tím i k léčbě.